# 14.1. 09 Krásně promrzlá vyjížďka :)

26. ledna 2009 v 13:02 | ©Jurášek
Dne 14.1.09 jsem byla opět za Mártíčkem a to hnedka ze školy... Dokonce jsem stihla i to, že jsem tam byla o trošku dřív... :)
Nejdříve jsem se s nimi přivítala a potom a jsem začala uzdit a sedla Holču, Márty už byl udělaný, dostala i bederku. Ta nám dala trošku zabrat, pač měla tuhý, zrmzlý ocas. :)
Nakonec se vše zvládlo. Vzali jsme si všichni přilbu, rukavice, bičík a pod přilbu ještě čepici. :)
Já jsem si vzala Mártyho a vydali jsme se ven na vyjížďku.
Bylo mi upozorněno, že Márty při první pobídce do klusu ihned nacválá. Já jsem tomu nevěřila, ale opravdu se tak stalo. x) Naštětstí jsem se udržela a vyjížďka pokračovala dál...
Nedaleko na louce jsme se rozhodli pro cval. Byli venku všichni 3 koně a tak Márty a Holča to někdy nejde dohromady. A tak si tam začali dávat závody. Musela jsem Mártyho trošku přitáhnout, protože byl opravdu jak z divokých vajec... Po chvilce jsme se dali do klusu...
Nedaleko byla opět krásná louka, a tak jsme si opět nacválali. Márty začal nabírat šílenou rychlost, přitáhla jsem mu otěže, zasedla jsem, ... Ale pořád si chtěl dávat závody s Holčou. Tyto anti pobídky jsem dávala pořád držela jsem se pevně koleny, ale to že uhne Márty do strany jsem opravdu nečekala, a tak jsem přepadla přes jeho krk, ani otěže jsem nestačila držet, zkrátka jsem žuchla... Když jsem dělala "salta" dolů na zem, tak jsem viděla jeho přední kopyta jak se ženou dopředu a jen kousek byli od mého obličeje... Nakonec jsem skončila na zemi na zádech. Necítila sem nohu, záda mě bolela, brýle jsem měla zamlžené a cítila jsem i hlavu a u mě na zemi se válel povolený třmen... Noha nebyla naštětstí zlomená, ale jen pěkně naražená, hlavu jsem měla ok, brýle jsem vyčistila, ale záda pořád boleli... :(
Kámoška mi pomohla nasadit třmen, než já jsem se vzpamatovala a já jsem ji podržela Vrbinku. Potom jsem nasedla na Mártyho a jeli jsme dál...
Pozbytek vyjížďky jsem byla opatrná, ne že bych nebyla ani před tím, ale viděla jsem co se může stát...
Potkali jsme pár srnek uhánějící přes zasněženou louku.
Celou cestu už jsme jeli jen krokem bo klusem, ale chtěla jsem nacválat, nevím proč...
Ve stáji jsem Mártyho oduzdila, odsedlala, vybrala kopyta, dostal odměnu (já vím...), večeři a vodu do kbelíku. :) No a rozloučila jsem se se všemi a nasedla jsem do našeho auta a vyrazili jsme domů a já přemýšlela, jaký to byl úžasný den... Mám Mártyho ráda, i když mě takhle "zradil?" vím že to byla moje chyba, měla jsem se držet a nekoukat jen dopředu, ale předvídat... Ale však chybami se člověk učí... :))



P.S.: Jsem ráda za to, že jsem znovu nasedla a nestratila důvěru ke koním. Při každém pádu jsem za toto ráda. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smallerka | Web | 28. ledna 2009 v 11:35 | Reagovat

njn kdo nepadá není jezdec x) hlavní je,že si vpohodě a že je všechno ok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama