Když si zavzpomínám na staré časy ...

8. února 2010 v 19:28 | ©Jurášek |  My horsy diary
..., staré časy. Zní to divně, vlastně ne divně jen se nedokážu povznést nad tím, že už se to stalo minulostí. Bohužel.
Vzpomínala jsem na chvilky s Juráškem, na šťastné chvilky, myslela jsem že jako první se mi objeví cval s ním na letních loukách nebo první sníh z koňského hřbetu. Ale ani jedno z toho to nebylo ani nic dalšího co by vás jen mohlo napadnout ...



Byly letní prázdniny, červenec 2009, přijela jsem za ním jako obvykle dřív. Vykydala jsem a poklidila ve stáji. Venku bylo zataženo a schylovalo se na pěkný liják. To bylo zrovna období záplav, bouřek a děsivého počasí. Mártyho jsem nejdříve vyhřebelcovala, protože ten vypadal/vypadá pořád jako čuně. :-* Nepočítala jsem s tím, že by se dneska jezdilo. I tak jsem, ale zašla pro sedla a uzdečky, i pro ostatní koně.
Nejdříve jsem mu nasadila pouze uzdečku a říkala jsem si, že nasazovat sedlo bude zbytečné. Venku se začal zdvihat vítr. A jelikož je to blízko hor byl o to víc dunivější. Začalo lít jako z konve.
Márty byl uvázaný mimo box a já byla u něho a společně jsme koukali dveřmami stáje na to šílenství tam venku. Venku blištili blesky jeden za druhým, kaluže už nebyli, stával se z nich malý potůček. Měla jsem strach. Ne o sobe, ale o něho a jeho kamarády. Byli vystrašení. Jeden z nich začal bušit do dveří boxu a uši "přilepené" dozadu. K smrti vyděšení...

"Koňák nemá ukázat strach či zlost!"
(To je jeden z mých oblíbených citátů, podle kterého se řídím vždy když se bojím něco udělat u koní. Když se sama něčeho bojím, ale samotného koně musím přesvědčit, že to není žádný bubák. Je to těžké vyhnat ze sebe tyto pocity, ale dodá mi to sílu. A potom to oba zvládnem. :) )

Své obavy z toho, že stáj bude pod vodou a oni budou kořistí divočiny (přehnáno, musí to být trochu barvité...) jsem si strčila za klobouk a bylo pro mě důležité jen aspoň dočasná jeho spokojenost. Aby věděl, že se mu nic nestane, že ho ochraňuju a mám ho ráda.
Krouživými pohyby jsem se dotýkala jeho těla, drbala na kštici (jak to má nejradši) a byla jsem v klidu. Jak já tak on. Aspoň tak vypadal. Nedupal kopyty o zem ani o stěnu boxu, jen koukal co se děje tam venku a odkud přicházejí ty strašné zvuky. Lekali jsme se spolu hromů a blesků, které přicházeli každou chvilku. A já v klidu (aspoň jsem se o ten klid snažila) byla v jeho blízkosti a masírovala ho krouživými pohyby a chvilkama i přizavíral očka.
V ten čas kdy jsme toto prožívali jsem si přála jen jediné. Aby ta pohroma venku skončila a nemusela se o ně strachovat. A teď? Vrátila bych se tam s tím, že bych věděla dobrý konec. :) Ale to bohužel nejde, a tak je potřeba si užívat i ty "děsivé" chvilky.


Chtěla bych si tuhle vzpomínku nějak zhmotnit (nakreslit), ale mé umění je na bodu mrazu.
Tak snad je pro přiblížení ...

Bílý kůň s uzdečkou uprostřed středně dlouhé uličky stáje stojící po boku s dívkou, které vlají vlasy od větru, který venku panuje. A jen vratami stáje by byl znázorněn ten zmatek tam venku...



Váš vzpomínkami unesený (a nechápající proč zrovna
tato vzpomínka se mu vybavila na téma šťastné chvilky
ač v té chvíli jsem moc šťastná nebyla, spíš zoufalá.
To vše nasvěčuje tomu, že jsem zvláštní a nebo až divná?)Jurášek :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žirafka | Web | 8. února 2010 v 19:40 | Reagovat

No jo, někdo se holt nepoučí a na bud běhá celej život :D (ps.  neber si to osobne :-D)

2 Marťula | Web | 8. února 2010 v 19:51 | Reagovat

Krásný článek. Já koně moc nemusím, ale to, co jsi tady napsala, to je nádhera. :-)

3 Jurášek | Web | 8. února 2010 v 19:51 | Reagovat

[1]: Neboj, osobně to neberu. Slyším to doma dnes a denně. Ale když já tam nechci čekat, tak dlouho a mám z toho srandu. Je pravda, že mi ještě nikdy neujel. Ale až ujede, tak to bude prča... Další jede až za hodinu.  :D

4 Rezke | Web | 9. února 2010 v 16:59 | Reagovat

Úplně si tu dobu představuji. Taková děsivá atmosféra, ale přesto senzační. :D Och, takové mám ráda. A možná že je pro tebe vzpomínka šťastná, protože to byl zážitek, který se nestává pokaždé a není ohraný - i když co u koní je, že? :D Teď bych na něj taky ráda vzpomínala, když vím, že dopadl dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama